Jak si promítáme svoji minulost do našich současných vztahů

Jak nám minulost ovlivňuje současné vztahy
Jak nám minulost ovlivňuje současné vztahy

Dnešní článek píši, protože bych chtěla poukázat na to, jak naše minulost ovlivňuje naše současné vztahy. A to bez výjimky každého z nás. Spousta z nás se vzletně považuje za silně oduševnělého člověka, který už je na nějakém vysokém stupni skoro osvícení.

Rádi se ztotožňujeme s moudrými poučkami osobního rozvoje a považujeme se za duchovně osvícené. Často je i citujeme a oháníme se jimi. Radíme druhým, jak je to správně. Často si ale jen naše ego vytvoří nějakou chytrou teorii o tom, kdo vlastně jsme a kde se nacházíme, a ještě je schopno oblbovat se různými pravdami.

Co se mi na partnerských vztazích líbí, je, že ty nám nikdy nedovolí, abychom zůstávali v této iluzi ega. Zrcadlení našich skrytých částí je tak silné, že se mu nedá vyhnout. A právě proto jsou vztahy tak krásné a zároveň dokáží být tak bolestivé a zraňující. A proč se to ve skutečnosti děje?

Přitahujeme si vždy takového partnera, který je pro nás ten pravý. Je to vždycky ten, který dokonale zapadne svým limitujícím vzorcem do toho našeho.

… A proč?

Protože díky tomu dostáváme příležitost se těchto limitujících vzorců zbavit.

Kde tyto limitující vzorce chování získáváme

Děje se to v dětství, přebíráme myšlenkové vzorce našich rodičů, nejen tím, že je okoukáváme, ale jsme do nich také přímo nuceni rodiči. Není to proto, že by nás neměli rádi, ale proto, že se lépe chovat neuměli, nic lepšího v těch situacích prostě nedokázali.

Tyhle vzorce si pak přirozeně projektujeme na svoje nynější partnery, a tím vlastně prožíváme nekonečnou minulost jako ve smyčce.

Co se mi na partnerských vztazích líbí je, že ty nám nikdy nedovolí, abychom zůstávali v této iluzi ega.

Např. já jsem si stále do svého muže projektovala svého otce, a to, jak se ke mně choval. Jako dítě jsem byla chápající a starostlivá. Když měl můj otec problémy v podnikání, když mu neplatili peníze. Měl finanční problémy a já jsem ho nechtěla obtěžovat a přidávat mu starosti, protože jsem si myslela, že by mě neměl rád. Byla bych opravdu hodně zlobivá dcera, kdybych po něm něco požadovala.

Tak jsem jen čekala a chápala. Když už jsem si opravdu nutně o něco musela říct, tak to bylo s jeho velmi nepříjemnýma průpovídkami, ze kterých jsem si vytáhla zprávu :“To jsem tedy hrozná, že něco potřebuji, radši bych nic chtít neměla“.

Můj muž si zas vytvořil myšlenkový vzorec, že prvně musí pořád něco někomu dokazovat, jak je úspěšný a dost dobrý, aby ho měli rádi. A tak se stále honil za úspěchem, aby už byl konečně dost dobrý.

A tak se u nás dělo to, že já jsem chápala jeho složitou pracovní situaci a snažila se mu pomoct, a nechala se uargumentovávat větami typu: „Teď musím pracovat, prvně musíme něco udělat,“ atd. a doufala jsem, že až bude úspěšný, že to bude dobré. Pak bude mít čas na vztah a lásku.

Jenže jsem byla čím dál frustrovanější, i když jsem se snažila chápat a potlačovat všechny emoce, které se mi s tou situací stále vyvolávaly. A můj muž samozřejmě také, protože moje emoce si pak interpretoval, že není stále dostatečně dobrý a tak musí dělat víc.

Vlastně jsme oba čekali, až se něco stane, a pak se budeme moct mít rádi. Jeli jsme stále ve vzorci dítěte, které je chápající a druhé, které se snaží něco dokázat. Obě proto, aby je měli druzí rádi.

Jak se z těchto vzorců vymanit

Tyto vzorce jsou myšlenková schémata v hlavě. Ale co nám opravdu dává vědět, jestli je něco špatně nebo dobře, jsou naše emoce. Naše emoce nám poukazují na to, co je potřeba změnit a zlepšit.

Často se ke svým emocím chováme jako k neposlušným dětem, které se snažíme kontrolovat, vychovat, nebo zpracovat tak, aby nás už neobtěžovaly. To je ovšem velké nepochopení, proč nám byly dány emoce. Emoce jsou obrovským darem. Jsou pro nás velkým životním kompasem.

Pokud z nich umíme číst zprávu, kterou nám předávají, jsou obrovským pomocníkem. A tak jak se říká o mysli: „Kdo ovládl svoji mysl, stane se jeho největším přítelem. A ten, kdo svoji mysl neovládá, stane se jeho největším nepřítelem.“ Podobně to funguje i s našimi emocemi. Pokud víte, jakou zprávu vám dávají, jsou úžasným pomocníkem. Pokud se je snažíme potlačovat a ovládat, mohou nás zničit.

Přečtěte si také: 4 kvality vědomého partnerského vztahu

Co nám emoce říkají?

Hněv – Něco se ti nelíbí, co se děje. Musíš se snažit to změnit.

Ublížení nebo smutek – Nedostává se ti něčeho, co potřebuješ nebo po čem toužíš. Musíš o to požádat a dostaneš to.

Strach – Bojíš se svého selhání, ztráty nebo bolesti. Musíš se zamyslet nad tím, jestli skutečně máš mít proč strach. Jestli se nebojíš jen proto, že máš k situaci špatný postoj (třeba postoj dítěte).

Lítost – Nějakým způsobem jsi zodpovědný za to, že jsi způsobil nepříjemnou situaci sám sobě nebo jiným. Jsi skutečně vinen ty? Co můžeš učinit pro nápravu?

Co dělat v situaci, kdy cítíte nějaké negativní emoce?

1. Snažte se rozluštit zprávu, kterou se vám emoce snaží předat.

2. Odstraňte napětí z těchto nashromážděných emocí, které se ve vašem těle a mysli hromadí tím, že všem zúčastněným v dané situaci sdělíte celou pravdu.

3. Celý proces ukončete tím, že se dostanete do svého nitra, ke svým autentickým pocitům lásky a pochopení, a vytvořte opět spojení.

Jaká je vaše zkušenost? Napište do komentáře a pokud se vám článek líbil, tak ho sdílejte na facebooku.

 

Lucy Majkus

NLP master koučka zaměřená na partnerské vztahy a ženství (Spoluzakladatelka projektu www.HarmonickýVztah.cz)

Lucy Majkus profi

Vedená meditace ZDARMA: Odstranění bloků z minulých vztahů

Kam vám máme poslat audio nahrávku?

Vážíme si vašeho soukromí...

Napiště váš komentář

Zanechejte komentář

Komenty

  • Co byste řekli na to, když blízcí zakazujou pozitivní emoce, nějak se na situaci divně tváří nebo rovnou dávají najevo nepatřičnost, popřípadě se připraví při prvním zakolísání na útok…..

    • Je to trochu obecná otázka, ale pokud je to myšleno třeba, že bych něco chtěla dělat, co mám ráda, nebo dělám a mám z toho radost, a druzí se na to tváří, že je to divné nebo prostě dávají najevo nějaký nesouhlas, tak je to většinou z důvodu, že se něčeho obávají, že mají strach a před něčím se chrání. Někdy je dobré se zamyslet nad tím z čeho můžou mít asi strach a pojmenovat ho, a uklidnit je, že to bude v pořádku nebo se zeptat, co je trápí a popovídat si o tom. A určitě říct to, co cítím já. např. že se cítím nepodporovaná…atd,že bych ráda, abychom se chápali a podporovali…Prostě pokud cítím, že situace je nějak napjatá, je potřeba tuto konverzaci otevřít, nenechat ji zamést pod koberec, protože ona se tak či tak jednou vrátí s dalšími nastřádanými emocemi. Pokud to chápu správně, jak jste to myslela s tím zakolísáním, jako třeba, že se pro něco rozhodnu, druzí s tím nesouhlasí a čekají na první selhání, zakolísání, tak je to výsledek právě toho, že jsme si něco nevyříkali už dříve, právě ty obavy a další emoce s tím spojené. Někdy to chce i čas než to druzí přijmou. Ale určitě je potřeba vytrvat v tom, co dělám ráda, protože je to váš život, a druzí ho za vás žít nebudou. Ani za vás nebudou žít ten nudný život, který budete žít, pokud byste se rozhodla vyhovět ostatním, místo sebe samé.