Finanční krize může být pro vztah darem

Finanční krize může být pro vztah darem

V prosinci roku 1984 jsme prodali všechno, co jsme měli, a toho nebylo moc, a odjeli jsme z Honolulu, abychom rozjeli vlastní podnikání v jižní Kalifornii. Netrvalo dlouho, byly to přesně dva měsíce, a utratili jsme všechny peníze, které jsme měli. Byli jsme na dně a neměli jsme ani střechu nad hlavou a spali jsme ve vyhřáté Toyotě Celica. Mohu upřímně říct, že rok 1985 byl tím nejhorším rokem našeho života.

„A jaké to bylo?“ zeptala se Pat.

„Slyšely jste někdy rčení, že, Peníze vám štěstí nepřinesou?“ zeptala jsem se.

„No jasně,“ prohlásila Leslie.

Tak já vám můžu z vlastní zkušeností říct, že když peníze nemáte, cítíte se příšerně. Vždycky jsem si myslela, že boháči jsou hrabiví, bezcitní a zlí. Ale na vlastní kůži jsem poznala, že tyhle vlastnosti nejsou vyhrazeny jen bohatým lidem. Když jsme s Robertem neměli vůbec nic, začali jsme se hádat, obviňovali jedem druhého. Stručně řečeno – nebyli jsme na tom nejlíp.

Byli jsme ve stresu a ztráceli víru. Nejhorší na tom všem bylo, že jak jsem šla ke dnu, přestávala jsem si vážit sama sebe. Vždycky jsem byla velmi optimistická, šťastná, rozhodná a sebevědomá žena. Ale když jsme prožívali tohle děsivé období, začala jsem váhat a pochybovat o všem, co jsem věděla a v co jsem věřila, včetně schopnosti cokoliv dokázat.

–>> Chcete odstranit strachy a limitující přesvědčení, které máte s penězi?

Ptala jsem se v duchu: Umím vůbec něco? A to, co začínalo jako drobné pochybování o sobě samé, se rychle rozšířilo v cosi, co mi v té době připomínalo obrovskou temnou jámu, z níž nikdy nedokážu vylézt ven.

„Jak ses proboha z toho průšvihu dostala?“ zeptala se Pat.

Tehdy jsem s Robertem doslova klepali na dveře lidí, které jsme tak trochu znali, a prosili je, zda bychom u nich mohli jednu noc přespat. Na jednu noc z toho strašlivého období ani jeden z nás nikdy nezapomene. Naše kreditní karty byly úplně vyčerpané.

V té době nebyly běžné automatické kreditky kontrolující stav karty. A tak nás jednoho odpoledne zavezl náš známý do 6- Pence Motelu. Byl to levný motel kousek od dálnice v San Diegu. Vešla jsem do haly a položila svou kreditku na pult a modlila se, aby ji muž za pultem nezačal kontrolovat. Ten ji ale klidně přijal a podal mi klíč od pokoje. Ovládla jsem se a nezačala jsem hned v hale skákat samou radostí. „Máme pokoj! Máme pokoj!“ řekla jsem tak hlasitě, jak jen to šlo, ale tak, aby mě nezaslechl hotelový zřízenec.

Pro mnohé by to byl jen obyčejný levný motel. Ale pro nás to v onu noc bylo přímo nebe. Zašli jsme si přes ulici do Kentucky Fried Chicken a já tam koupila kousky kuřete a pak jsme si to zamířili vedle do obchodu s potravinami a koupili si balení plechovek s pivem. Potom jsem se vrátili do pokoje a byli konečně sami. V tu chvíli bylo všechno v naprostém pořádku. Měli jsme nějaké útočiště. V noci jsme se objímali a netušili, co nám přinese zítřek, ale alespoň tuto noc jsme byli v pohodě.

Vím s jistotou, že ani já, ani Robert bychom nedokázali takový rok zvládnout, kdybychom neměli jeden druhého. A navíc tu byli přátelé a rodina a všichni nám říkali: „Proč si neseženete nějakou práci? Budete mít nějaký příjem, dokud se vám nepodaří rozjet vlastní podnikání.“

Věděli jsme, že když se necháme zaměstnat, bude to krok zpátky. Došli jsme už tak daleko, že jsme to nechtěli vzdát. A také jsme věděli, že pokud si dopřejeme komfort “stálého platu”, nikdy už asi nebudeme schopni pustit se do vlastního podnikání.

Když se tak ohlédnu zpět, bylo příšerná situace, ale zároveň nás to popohánělo kupředu. Nutilo nás to najít cestu ven z průšvihu, ve kterém jsme se ocitli. A ta cesta nebyla snadná a nevedla přes stálé zaměstnání. Byli jsme odhodláni vybudovat si vlastní podnik.

Nakonec nastala chvíle, kdy jsme měli po krk chaosu, který jsme si sami způsobili. Robert dospěl k závěru, že nikdo za něho nemůže naši situaci zlepšit a že nastal čas smělých kroků. Já se rozhodla, že se přestanu litovat. A také jsem přestala obviňovat z našich průšvihů všechny ostatní kromě sebe. Tehdy jsem se oba rozhodli, že začneme ovládat svou budoucnost a pustíme se do práce. A to jsme taky udělali.

 

 

Úryvek z knihy Bohatá žena (Kim Kiyosaki, manželka Roberta Kiyosakiho)

kim-in-jungle

Napiště váš komentář

Zanechejte komentář